Američané se při založení USA inspirovali zkušenostmi antického Řecka a Říma. Na jednoho autora antické doby se odkazovali často. Byl to řecký historik Polybios.
Polybios žil ve druhém století před naším letopočtem a byl hlavně historikem. Je autorem knihy s názvem Dějiny. Popsal v ní vzestup antického Říma v době punských válek, kdy proti sobě stály dva giganti starověku - Řím a Kartágo.
Do historie se ale zapsal spíše teorií, která popisuje věčný koloběh různých způsobů vlády. Jak se z chaosu vynoří monarchie, kterou po několika fázích pod tlakem lidu nahradí demokracie, která se bez kontrolních mechanismů zvrhne ve vládu lůzy.
Svoji teorii pojmenoval Polybios Anacyklósis.
Podle Polybia je prvotním stavem kmenová společnost, ve které vládne chaos a právo silnějšího. To je anarchie.
Chaos je vyčerpávající a lidé toužící po nějakém řádu svěří moc jedinému muži, jehož úkolem je nastolit pořádek.
Vzniká monarchie.
Monarchie má v čele jediného muže. První král bývá obvykle moudrý, protože pro jeho vlastnosti si jej lidé vybrali, aby ukončil chaos a nastolil pořádek. Žádný král ale nežije věčně a po jeho smrti se vlády chopí jeho potomci.
Problémem monarchie je fakt, že většinou každá další generace, z níž nový monarcha vzejde, postrádá moudrost prvního krále.
Druhým problémem je moc soustředěná v rukou jediného muže. Koncentrovanou moc je snadné zneužít. Nemusíte přesvědčovat nikoho jiného. Prostě rozkážete.
Monarchie se tak postupně mění v tyranii.
To je druhý způsob vládnutí podle Polybiovy teorie.
Tyranie je zdegenerovanou formou monarchie, v jejímž čele již nestojí monarcha, ale všehoschopný tyran, který zneužívá svoji moc. To se nelíbí nikomu, kromě úzkého kruhu jeho nohsledů.
V tom okamžiku, říká Polybios, se vzbouří elity společnosti. Vzdělaní, vlivní a dobře situovaní občané tyrana svrhnou a začnou vládnout.
Vzniká aristokracie: vláda urozených a moudrých.
Aristokracie je třetím typem vlády v Polybiově cyklu. Ale aristokraté jsou také lidé a korupce je mocný nepřítel i pro vznešené a moudré muž. Postupně se z nich stávají zkorumpovaní úředníci, kteří využívají svého postavení k vlastnímu obohacení.
Dochází k další změně. Nejbohatší vrstvy společnosti se vzepřou, protože nechtějí stále někoho uplácet.
Aristokracii nahradí oligarchie. Vláda bohatých.
Stejně jako je tyranie zdegenerovanou formou monarchie, je oligarchie zvrácenou formou aristokracie, ve které rozhodují jen peníze.
Tím ale cyklus nekončí.
Lidé unavení tyranií a oligarchií se vzbouří a nastolí vládu lidu. Konečně nastupuje demokracie. Podle Polybia je demokracie třetím legitimním způsobem, jak vládnout nějaké zemi.
Je společnost na konci cesty? Polybios říká, že ne.
Demokracie potřebuje pojistky proti svému zneužití. Pokud je nemá, zvrhne se během několika generací ve vládu lůzy, které se také říká ochlokracie.
Ochlokracie je tyranií většiny. Rozhoduje momentální nálada davu, kdy emoce často převáží nad rozumem. Kdy většina může s posvěcením demokratického hlasování snadno terorizovat menšinu. Impulzivní rozhodování davu bez nějakých pojistek se brzy dostane do stavu, který se blíží anarchii.
To je konec Polybiova cyklu. Společnost se po nějaké době vrátila tam, kde začala. A celý koloběh může začít znovu, protože společnost v chaosu hledá silného monarchu, aby nastolil pořádek.
Tak popsal řecký historik svoji teorii Anacyklósis. Nekonečný koloběh různých způsobů vládnutí.
Podle Polybia existují tři legitimní formy vlády a její tři zdegenerované podoby.
Monarchie je vládou moudrého krále.
Aristokracie má v čele urozené elity.
A demokracie je vládou, ve které rozhoduje lid.
Legitimní formy vlády se postupně mění ve své zdegenerované varianty:
Monarchie se mění v tyranii.
Aristokracie degeneruje v oligarchii
Demokracie bez pojistek končí vládou lůzy.
Je to jen akademická teorie? Polybia k jejímu vytvoření inspirovaly události tehdejší doby, například zkušenosti athénské demokracie.
Polybios se narodil zhruba dvě stě let poté, co skončila peloponéská válka mezi Athénami a Spartou. Byla první historickou událostí, o které má lidstvo detailní znalosti díky dalšímu řeckému historikovi. Jmenoval se Thúkydidés a válečný konflikt z pátého století před naším letopočtem popsal ve své knize "Dějiny peloponéských válek".
Athénský spolek doplatil během války na neuváženou vojenskou expedici na Sicílii, ve které přišel o většinu vojska. Vlády v Athénách se chopil výbor 400 elitních občanů, kteří se domnívali, že mohou zemi řídit lépe. Jejich arogance způsobila pád vlády, kterou vystřídal výbor 5 tisíc oligarchů, což byli občané, jejichž majetek dosahoval určité výše.
Polybios se ve svém také díle zamýšlel, proč ve Středozemí dominoval dlouhou dobu antický Řím.
Polybios si všiml, že římský způsob vlády byl výrazně stabilnější než řecká demokracie.
Římané dokázali zkombinovat výhody různých způsobů vlády a zároveň se vyhnout jejich degeneraci.
Jak to dokázali? V římské republice byl:
Konzul zástupcem monarchie,
Římský senát reprezentoval aristokracii,
a lid s právem volit a účastnit se shromáždění zastupoval demokratické formy vládnutí.
Všechny tři složky, které se podílely na vládě v antickém Římě, se vzájemně kontrolovaly. Polybios doslova napsal:
"Po čase vede blahobyt a lehký život k aroganci a domýšlivosti. V tom okamžiku se jedna ze státních institucí díky své aroganci snaží získat převahu nad ostatními. Ale žádná z nich nemůže svoji aroganci dotáhnout do tragického konce, neboť není mocensky soběstačná."
To je klíčové poznání, ke kterému dospěl Polybios při sledování antického Řecka a Říma.
Římský systém vlády byl podle Polybia důvodem, proč dokázali Římané v krátké době dobýt celé Středomoří, porazit mocné Kartágo a ovládnout obrovské oblasti v Evropě.
Jejich systém obsahoval pojistky proti vlastní degeneraci.
Poslouchali jste první díl série Republika nebo demokracie. Děkujeme.
